Udělejte postavu zapamatovatelnou
Vymyslete si k postavě alespoň jeden detail, díky kterému si ji ostatní hráči hned od prvního sezení zapamatují jako něco víc než “člověk válečník”. Může to být zářivě červený plášť, otravné mrmlání, pokuřování dýmky, krvežíznivost, jizva ve tváři, cokoli.
Herectví
Hrajte pokud možno v první osobě “Jdu tam.” “Udělám tohle.” a mluvte v přímé řeči “Nechci slyšet další výmluvy. Vyzývám vás na duel!” “Dvě stě zlatých za zbroj, to snad ne?”. Nestyďte se u hraní gestikulovat a předvádět, co přesně postava dělá. Můžete mluvit s jiným hlasem, přízvukem či s vadou řeči, aby bylo poznat, kdy mluví hráč a kdy postava.
Sdělte záměr
Neříkejte jen, co děláte, ale i proč to děláte. Předejdete hromadě nedorozumění. "Mračím se jako Clint Eastwood" může stejně dobře znamenat "Snažím se vypadat nepřátelsky, aby mě nikdo neotravoval" jako "Chci vypadat drsně a tajemně, abych nalákal zdejší děvčata."
Ptejte se
Je pochopitelné, že vypravěč nepopíše každou scénu dokonale. Proto kdykoli pro interakci s prostředím potřebujete víc informací, ptejte se “Je tam i zadní východ?” “Jaká je v hostinci atmosféra?” apod.. Jde-li o něco drobného nebo logického, přidejte to bez ptaní (když je tam krb, nejspíš tam bude i pohrabáč, kterým se můžete v nouzi ozbrojit).
Přemýšlejte nahlas
Co může připadat samozřejmé vám, nemusí napadnout ostatní. Úvahy jako “Máme šaty pořád od krve. Měli by jsme si připravit nějaké vysvětlení.” nebo “Už jsme venku dlouho, nestmívá se?” jsou k nezaplacení a výrazně vypravěči ulehčí vedení hry.
Nekazte hru ostatním
Nehádejte se s vypravěčem o detaily nebo o slovíčka. Jestli se vám zdá, že něco nedává smysl nebo vám nějak křivdí, upozorněte ho a domluvte se. Nesnažte se uzurpovat všechnu pozornost, měli by si zahrát všichni. Nerozdělujte družinu, když to není potřeba. Nepodvádějte s kostkami. Zapisujte si všechny změny (vybavení, peníze, životy...) pečlivě a ihned. Přineste na hru brambůrky. Dejte vědět dostatečně předem, když nebudete moct na sezení dorazit.
Žádné komentáře:
Okomentovat