Rady nejsou v žádném specifickém pořadí; některé si protiřečí, některé jsou praktické, jiné teoretické, a ne všechny se hodí do každého herního stylu. Používejte s rozvahou.
Zbytečně nedělte družinu. Dokud jsou všichni pohromadě a hra přirozeně plyne, (téměř) není třeba hlídat čas. Když se ovšem někdo oddělí, je třeba dbát na to, aby osobní scéna nebyla příliš dlouhá a nenudila ostatní. Nemluvě o tom, že společně je družina dobrodruhů silnější a efektivnější.
Když už se od skupiny oddělujete, zamyslete se zdali není možné
zapojit někoho dalšího. Třeba zloděj si sebou na schůzku s tajným kontaktem může vzít válečníka, aby mu někdo kryl záda.
Pokud už se družina rozdělila a vaše postava není na scéně,
stále dávejte pozor. Pořád jste hráči u stolu a pořád můžete do hry zasahovat. Obohatíte ji, i kdyby jste nedělali nic víc než dokreslovali situaci pro vás zřejmými detaily.
Slovenský překlad Play Unsafe, kapitola Buďte prirodzení:
Robte zjavné a očividné veci, veci, ktoré sa podľa vás evidentne majú objaviť v príbehu, veci, ktoré každý očakáva, že sa stanú. Je paradoxné, že očividné veci môžu ostatní považovať za originálne a úchvatné.
Napríklad pri hraní Lacuny sme mali tím agentov pátrajúcich po nemocnici, v ktorej mizli ľudia. Jeden z hráčov navrhol, že by tam mohla byť klinika, kde si bývalí agenti dávajú robiť plastickú operáciu tváre. Pre tohto hráča bola táto myšlienka očividná, ale pre mňa i ostatných bola geniálna.
Spojte svoji postavu s jinou. Ideálně už na začátku hry, ale přísahání věrnosti při hře je stejně dobré. Není jednodušší způsob, jak zajistit společnou motivaci a mnoho příležitostí k interakci než být něčí bratr, matka, mentor, milenec, sluha, otrok, nadřízený etc.
Kdykoli se chystáte něco udělat, krom samotné akce také
specifikujte svůj záměr; tzn. stav ve fikci, ke kterému se chcete dopracovat. "Běžím za bar," je dobré, ale "běžím za bar, aby na mě nemohli s těmi kušemi," je lepší. "Dám mu pěstí" je na první pohled začátek barové rvačky, ale "srazím ho jednou ranou, aby si ostatní nic nezačínali," má úplně jiný efekt.
Udělejte si postavu odpovídající žánru a tématu kampaně. Jestli se chystáte začít sword&sorcery hru o barbarech na zmrzlých pláních dalekého severu, nehrajte metrosexuálního elfa, pokud nejste odhodlaní vysvětlit a ospravedlnit, jak a proč se tam dostal.
Pokud to téma kampaně dovoluje,
hrajte zloděje nebo jiné proaktivní vyvrhely. Pro přímočaré dobráky je třeba opozice, vypravěč musí na každou hru vždy přijít připraven a s novým záporákem v rukávu. Zloději podobný požadavek nemají, vymyslí si vlastní zábavu i ve zdánlivě mírumilovném světě. Alternativně vyberte svět tak krutý a dystopický, že jsou vyvrhelové i čestní rytíři.
Noste lano a naučte se uzly, ať víte, co vše s ním lze dělat. S tímto například nemusíte přijít o uvázané lano pod každým útesem, který slézáte.
Používejte peníze. V kampaních, kde vypravěči nepředhazují hráčům kiosky s magickými předměty, se občas stane, že dobrodruzi neví jak své pytle zlata utratit. Zamyslete se, jak by jste je mohli využít.
Pořiďte si psy. Cvičení psi nejsou pro fantasy dobrodruhy tak drazí, přitom mohou pomoct se stopováním, hlídáním a v případě lidských nebo zvířecích protivníků i s bojem.
Najměte žoldnéře. Ať už mluvíme o tlupě hlupáků, které pošlete do dungeonu jako první nebo zkušeného hraničáře, kterého chcete jako průvodce trvale do družiny, pokud jsou vaše pravidla dost rychlá, aby větší počet bojovníků příliš nezpomalil hru, není důvod, aby jste všude chodili jen vy samotní.
Jezděte vozem. Cesty budou pohodlnější a unesete nesrovnatelně více vybavení. Je jedno, jestli si pořídíte dvojkolák, velký vůz, kočár nebo maringotku, vlečenou osly, voly, koni či
nhosturi, pokud nemáte specifický důvod proč vozem nejezdit (třeba skrývání se na nepřátelském území nebo cesta neprostupným terénem), byla by škoda ho nevyužít.
Zaměstnejte sluhy. Sběr dřeva a plodin, lov, vaření, nošení vody, léčba, hudba, pomoc s oblékáním do těžkých zbrojí, praní prádla, držení hlídky, navigace, čištění a olejování zbrojí, broušení zbraní, kronikářský záznam, starání se o koně a vozy etc. Alespoň jeden pomocník začne být praktický už od relativně nízkých úrovní.
Aktivně budujte reputaci. Pořiďte si jméno, případně
přízvisko a korouhev. Hlašte se ke svým skutkům, zveličujte je, plaťte bardům, ať vaše dobrodružství nesou dál. Dbejte na svou pověst; pokud se vám podařilo proslavit jako zachránci města, možná nebudete chtít dalšího zaměstnavatele zradit, aby jste si mohli udržet pozitivní reputaci. Se silnou pověstí nejenže získáte důvěru lidí, kteří vás ještě nepotkali, ale dobrodružství vás začnou vyhledávat sama.
Domluvte si sraz. Ať už je to krátkodobý (kdyby něco sejdeme se zpátky u vchodu) nebo dlouhodobý (ať se stane cokoliv, pošleme si zprávy přes hostinského U Zlomeného Meče), případně univerzální (je jedno, kde budeme, vždycky se sejdeme v poledne na místním náměstí nebo nevyšším kopci), bude to vypadat o chlup profesionálněji než "Jo, jasně, jsme se určitě na něčem předtim dohodli."
Domluvte si nenápadný signál pro situace, kdy potřebujete koordinovat víc skupin naráz; když se plížíte okolo tábora nepřátel, držíte tajné hlídky, prozkoumáváte cestu napřed etc. Poslouží provazy, vržené věci, odlesky,
zvířecí zvuky,
falešné zvířecí zvuky apod.
Pokud vám vypravěč při komunikaci nedává vyčerpávající popis,
snažte se číst ostatní postavy, jejich výrazy, řeč těla, neostýchejte se klást doplňující otázky jako
- "V jaké je náladě?"
- "Vážně je tu šéf nebo to jen hraje?"
- "Tváří se, že nás už má plné zuby?"
- "Tipuju ji na někoho, komu by rozvázaly jazyk peníze?"
Vyberte si zvěda. Alespoň jedna z postav by měla být schopná se pohybovat rychle, nenápadně a prozkoumávat cestu před vámi.
Zaútočte první. Překvapivý útok je tak velká výhoda, že ji nelze ignorovat. A pokud chcete nebo musíte vyjednávat, ponechte si pro případ neúspěchu některé bojovníky v záloze, aby vám alespoň část překvapení zůstala.
Pokud vidíte včas, že se boj obrací ve váš neprospěch,
utečte. Ideálně si připravte únikovou cestu, dveře k zabarikádování, koně k úniku, dýmovnice, pasti či
hříče ke zpomalení pronásledovatelů etc.
Pokud vám nevadí krutost ke zvířatům,
nažeňte do dungeonu zapálené ovce, spustí většinu pastí.
Udržujte pečlivé poznámky o cizích postavách, lokacích a událostech, protože to jsou zdroje k využití při řešení budoucích problémů. Někdy budete potřebovat pomoc starého přítele, jindy budete chtít starého nepřítele poštvat proti novému. Dříve či později se poznámky vyplatí.
Kdykoli vám vypravěč nechce uznat alespoň malý pokrok k většímu cíly nebo se naopak snaží pověsit na bezvýznamný neúspěch příliš velký následek,
navrhněte hodiny, které to ohlídají inkrementálně a objektivněji.
- "Jeden neúspěch a hned je celá vloupačka zkažená? Co kdybychom na spuštění alarmu založili hodiny?"
- "Sice jsem ji nesbalil, ale nějaký dojem to v ní zanechat muselo. Co takhle udělat hodiny na přízeň Lady Marion?"
Zařiďte si falešnou identitu. Založte si účet v bance jiného města, rozneste pomluvy, pořiďte si tam dočasného milence, podplaťte kapitána, ať si vás napíše do seznamu pasažérů apod. Až vás někde zajmou nebo se pustíte do většího podvodu, bude se vám druhá kůže hodit.
Jestli vaše postava umí vyháčkovat zámky,
schovejte si paklíče do bot, sponky do vlasů, zašijte si je do spodků etc.
Pro tajnou komunikaci používejte
mrtvé schránky, nenápadná místa (květináče, dutiny ve stromech…), kam se bez přítomnosti svědků skrývají zprávy, které může později adresát bezpečně vyzvednout, aniž by se s odesílatelem musel osobně setkat.
Kdykoli se chystáte někam vydat nebo s někým jednat
zjistěte si co nejvíce informací předem. Jdete do dungeonu? Zjistěte, jak vznikl či kým byl objeven. Jestli už tam před vámi někdo nebyl, a co se něm povídá. Jdete na audienci ke šlechtici? Zjistěte s kým se stýká, jaké má rivaly a spojence, co jej urazí a čím mu polichotit.
Na každou hru
přineste teamové jídlo. Může to být něco malého; čokoláda, pár mrkví, jablek, chipsy, sušenky, cokoli. Láska prochází žaludkem a z nějakého důvodu jsou na hře všichni spokojenější, když je jídlo na stole.
Mezi hrami
piště deník za svou postavu. Vám pomůže postavu pochopit a vžít se do ní. Ostatním ukáže herní události jejíma očima; empatie už zařídí, že ji budou na dalších hrách víc fandit.
Pokud vás psaní mezi hrami baví,
můžete si dopisovat s různými cizími postavami. Lze tak budovat vztahy v herním světě bez krácení herního času na sezení. Můžete si například zajistit urozeného sponzora, jehož jménem a pod jehož standartou byste mohli působit.
Pojmenujte své sluhy, žoldnéře a další zdánlivě bezvýznamná NPC, dejte jim charakter a občas s nimi při hře interagujte. S přidaným časem na plátně je budou všichni brát vážněji.
Noste ve skupině
více než jeden zdroj světla pro případ, že bude jeden uhašen, překryt či zahozen.
Aktivně vyhledávejte drby a pověry, vyptávejte se po hospodách, vyslýchejte bardy a cestovatele. Nejen, že se vám otevřou nové možnosti, ale hlavně tím připomenete vypravěči, aby oživil svět i mimo vaše působení.
Pokud začínáte hru jako obyčejní chudí dobrodruzi s úmyslem vykrádat staré hrobky a vyhánět skřety z jeskyní
naplňte si vaky praktickými předměty: lano s hákem, lucerna, olej, pytle na lup, želízka, kovové hřeby, křída, pochodně, křesadlo, bandáže, spacák, stan, zvoneček, kladka, dlouhá tyč, páčidlo, tuk, síť, mýdlo, zrcátko, lopata a podobné.
Vždy kreslete mapu. Ať už jste ve městě, divočině nebo dungeonu. Alespoň jednoduchý nákres pro přehled je potřeba pro orientaci a předejití nedorozuměním s vypravěčem.
Používejte přezdívky a nikomu
neříkejte svá pravá jména. Pravá jména mají v mnoha světech moc a čarodějové je proti vám mohou využít.
Po vyhraném boji nepropadejte falešnému pocitu bezpečí,
boje jsou hlasité a vypravěč pravděpodobně už háže, jestli (a co) vás přepadne teď, ať už jsou to goblinní posily v jeskyních nebo stráže ve městě. Rychle oberte mrtvé, ošetřete raněné a přesuňte se jinam. Ne nutně v tomhle pořadí.
Noční hlídky držte vždy po dvou. Jeden může selhat, usnout, propadnout kouzlu nebo se jinak nechat zneškodnit.
Mějte v družině alespoň jednu
stříbrnou zbraň, i kdyby to měla být jen dýka.
Při táboření nebo i obyčejném procházení dungenou za sebou
nechávejte drobná poplašná zařízení. Hrnky na pootevřených dveřích, zavěšené zvonky, zbraně mrtvých opřené o kliky.
Kdykoli se potřebujete na něčem domluvit nebo o nečem pohádat udělejte to in-character
mluvením za své postavy. Nepřeskakujte potenciálně zajímavé interakce mezi postavami.
Pokud v dungeonu narazíte na dveře, které nedokážete nebo nechcete zatím otevřít,
zaražte je kolíkem, aby vám nikdo nevlezl do zad.
Začíná to být dlouhé. Pokračování příště...
